Marek Novák na Blog.cz

Tak poslední úkol.

1. Kde by měla být večeře. Ideálně u "Prokopnutého bubnu" v Ankh-Morporku, ale to není reálné :-)

Takže zvolím nějaké tradičně netradiční místo: Městská Knihovna v PrazeAdresa:‎ respektive Galerie hl. m. PrahyAdresa:‎. Když už nic, alespoň může prosakovat In arte voluptas, tedy radost z umění.

2. Česká kuchyně není špatná, ale viděl bych to na italskou…

Ono totiž, pokud jde o českou kuchyni…člověk ani proti jedinému z těch pamlsků nic nemá. Ale jak už to tak chodí, obvykle jako by s těmi věcmi někdo během přípravy provedl totéž, co by provedl milionový násobek zemské přitažlivost s neutronovou hvězdou. Máte prostě pocit, že kdyby se člověk delší dobu živil podobnými věcmi a pak díky tomu zemřel, nemuseli by ho pohřbívat. Stačilo by ho upustit na místo, kde by byla dostatečně nakypřená zem. Podaří se vám sice polknout malou hrst českého jídla...Na tom není nic těžkého. Umění spočívá v tom, zabránit jí, aby se nevracela stejnou cestou. (viz Erik/Faust)

3. Víno: Pilsner Urquell. Nicméně musí-li to být, tak když už jsme v Knihovně, pak bílé víno Aurelius.

Jak říká Lacrimosa: "Víno pijou jenom faktičtí šílenci, co si pilujou zuby, aby je měli tupé a stejně dlouhé jako ostatní"

4. Atmosféra neformální. Pokud by vázla komunikace, můžeme si číst :-)

Jak říká stařenka Oggová: "Říká se, že cesta k srdci muže vede přes jeho vlastní žaludek, což jen dokazuje, že všeobecná představ a lidí o vlastní anatomii je stejně zmatená jako o většině ostatních věcí."

Možná trošku netradiční práce, ale přece. Zážitková pedagogika v praxi. A mírná "pracovní nasranost" pokud někdo neposlouchá. Hlavně to nedát znát. Ále, co oči nevidí... :-)

V zásadě jde v zážitkové pedagogice o toto: "Když jsi až po kostrč v krokodýlí tlamě, je dnešek prvním dnem zbytku Tvého života!" (T.Prachtett - Poslední kontinent). Nezáleží na tom, zda je zážitek pozitivní nebo negativní, hlavně že je hluboký!

Úkolu se zhostím pomocí T. Pratchetta:

1. Filmová postava - Zuzana Stohelitská

2. Zvíře - Angua (ve své podstatě)

3. Rostlina - Myslící hruškovník

4. Ovoce - Víceloňky

5. Roční období - Prvozima

Něco na celém jejím vzezřením naznačuje, že začít si s touto mladící nějakou nepříjemnost by bylo stejně chytré, jako kopnout do vosího hnízda. Krátce a jasně řečeno, Marta už nevypadá jako něco, co domů přitáhla kočka.

Celý víkend jsem pracoval, takže jediná fotka, která odpovídá, je tato.

S parukou "Sním o tom, že bych namísto práce šel do míst, kde pohyb piva probíhá po křivce výčep - hrdlo aniž by moje spotřeba jakkoli připomínala průtokový ohřívač!"

PS: Je mi jasné, že počestné skupiny pražanů tento blog sledují s němým úžasem, který dává tušit, že za dva půllitry piva mě ochotně praští do hlavy lopatou a tělo za úplňku zahrabou do kompostu.

PPS: Homer: "I když ti tvá práce nevoní, nestávkuješ. Prostě tam chodíš každej den a házíš na to bobek."

PPPS: "Sama prace a zadna zabava leze Bartovi na mozek !"

1. Pokud jste viděli nedělní 3. finále, určitě jste si všimli, že se z Marty stala blondýna. Má otázka zní: Měla by Marta zůstat brunetou nebo jí blonďatá sluší víc?

Dobrá ironie, zajímavé, ale...

2. Napište 3 věci, které se vám na Martě líbí nejvíc (může být fyzicky i psychicky).

A) Smysl pro humor

B) Upřímnost

C) Živelnost

Již název vystihuje myšlenku básně...

Koukám na čas soutěže,

množí se mi těžkosti,

komu předat otěže

a nezažít tak trapnosti?

Už zase nestíhám.

Kde brát čas a nekrást,

já nechci tu mást,

člověk by rád blogoval,

ale kdy by pracoval?

Pokud Tě múza políbila

a umíš básně psát,

pak moje tvorba nezdařilá

nemusela se stát.

Stačilo se přihlásit…

Nejsem žádný poeta,

tak čtenáři vychladni,

nejsem také atleta,

skoro slyším "vypadni".

Po celodenní únavě,

vláčím tělo znavené,

hlava nechce,

nechce,

musí,

snad jedině točené.

Prý: Napiš báseň pro rockerku,

to snad radši psát prověrku,

čekám marně na myšlenku,

mlátíc hlavou o kuželku.

A tak střídám, plácám slova,

sem a tam a tam a sem,

kvalita tu, bratře, chybí,

přetáhl bych Tě židlí.

Já dlouho čekal na múzu

víc než stráže na svítání,

teď zbývá snad jen mé doznání,

že nahání to hrůzu.

Múza přišla,

a né že ne,

já dlouho se s ní přel,

namísto dobré myšlenky

polibek na prdel.

Ejhle, co to, vulgarita,

neurážej se prosím,

otevři si dobrý sekt

a dělej, že to byl JEN lyrický text.

Tak ruku na srdce - kdo by si nechtěl jít popovídat s Martou.

Ruku na mozek: kdo by si chtěl jít s Martou povídat před kamery...

Bona fide.